Koncem léta jsem vyhlásila už druhou soutěž MaisonIF. Ta první byla o Shopping Day v Praze a vyhrála ji Bára Mikšíčková. Strávily jsme spolu den v obchodech, čekaly na ni dárečky a slevy, daly jsme si dobrý oběd a hlavně jsme si to celé opravdu užily.
A tak jsem si řekla: když to fungovalo tak krásně v Praze, proč příště nejít trochu dál? Třeba rovnou do Paříže.
Tak jo. Jedeme do Paříže!
Do měsíce jsme měly vítězku.
A světe div se – zase Báru. Tentokrát Báru Amsalem.
Do té doby jsme se vůbec neznaly. Poprvé jsme se potkaly až na letišti a už během prvního povídání jsem měla pocit, že tenhle výlet bude fajn. Bára byla hrozně sympatická a já se začala těšit ještě víc. Původní plán byl trochu šílený: ráno přiletět do Paříže, celý den nakupovat a večer zase odletět. Naštěstí mi došlo, že Shopping Day by se tím změnil spíš ve Stress Day, a tak jsme přiletěly už večer předem. Ubytovaly jsme se v hezkém hotelu a vyrazily na večeři do francouzské brasserie. Seděly jsme, povídaly si a před námi svítila Eiffelovka, která se po setmění roztřpytila. Myslím, že lepší začátek pařížského výletu jsme si nemohly objednat.
Nechci tě předělat. Chci ti ukázat něco nového.
Druhý den jsme začaly samozřejmě snídaní. Opět v brasserie, protože francouzské jídlo naprosto zbožňuju. A ano, v Paříži vždycky přiberu. Ale co mám dělat, když tam všechno tak miluju?
Ještě než jsme vyrazily do obchodů, Báru jsem trochu vyzpovídala. Chtěla jsem vědět, co vlastně nosí a v čem se cítí dobře. Zjistila jsem, že má ráda čisté, klasické věci. Rovné linie, klidnější barvy, nic příliš křiklavého.
A v tu chvíli mi hlavou proběhlo: Tak dobře. Uvidíme, jestli tě přece jen nezlomím na nějakou tu francouzskou vychytávku. Ne proto, že bych Báru chtěla předělat. Právě naopak. Styl má podle mě pořád zůstat váš. Jen jsem chtěla, aby zkusila něco, po čem by třeba sama nesáhla. A hlavně jsem chtěla, aby si s sebou domů odvezla kousek Paříže.
Sézane na Rue du Bac
Začaly jsme v Sézane. Vyrazily jsme do jejich nové pobočky na Rue du Bac a já byla ve svém živlu. Krásné košile, detaily, výšivky, prošívání, ale také věci do domácnosti, svíčky, polštáře a nádherné knihy na stůl. Zkrátka obchod, ve kterém bych dokázala strávit nebezpečně dlouhou dobu. Bára zkoušela košile a také úžasné semišové kalhoty, které mě na ní strašně bavily. Můj plán „přemluvím Báru k propracované francouzské košili“ ovšem nevyšel. Nevadí. Paříž byla teprve na začátku.
Trocha boho u Louise Misha
Další zastávkou byla Louise Misha. To je pro mě svět romantiky, barev, boho detailů a krásně propracovaných věcí. Značka začínala dětským oblečením a postupně přidala i kolekce pro ženy, takže v ní pořád cítím něco hravého a jemného. Pro Francouze je to něco mezi Petit Bateau a Sézane. Přírodní materiály, hravé střihy a živé barvy. Bára zkoušela boho kabátek, ukazovala jsem jí zajímavé topy a zase nějaké ty moje milované košile…
A zase nic.
Tedy – pro mě by bylo „ono“ skoro všechno. Já byla v Paříži šťastná prakticky v každém obchodě. Ale u Báry jsem pořád čekala na ten moment, kdy uvidím: Jo. Tohle je ona.
A pak přišly perly
Paříž miluju i kvůli šperkům. Někdy totiž nemusíte měnit celý svůj styl. Stačí jedna maličkost. Perlový náhrdelník, náramek, výraznější náušnice – a úplně obyčejná košile, džíny nebo jednoduché sako najednou dostanou jiný výraz.
A právě tady přišel první malý triumf. Bára si vybrala perlový náhrdelník.
Měla jsem radost. Ne proto, že jsem ji konečně k něčemu „přemluvila“, ale protože přesně o tohle mi šlo. Najít něco, co je pořád ona – jen s malým pařížským detailem navíc.
Od klasiky až k Acne Studios
Pokračovaly jsme do A.P.C. a Balzac Paris, kde už byla Bára mnohem víc doma. Čistší linie, klasičtější střihy, jednoduchost. Pak jsem jí ale chtěla ukázat také Acne Studios.
Je to jiná cenová kategorie a také trochu jiný pohled na módu. Acne je pro mě značka, která má pořád něco „fashion insider“. Není to prvoplánový luxus postavený na tom, aby každý na deset metrů poznal logo. Je zajímavá střihem, nápadem, stylingem.
U některých kousků tam už nejsou prioritou přírodní materiály, spíš samotný design. Ale právě proto jsem chtěla, aby Bára viděla i tenhle svět. Shopping Day totiž podle mě nemusí znamenat jenom „pojďme něco koupit“.
Může znamenat také: pojďme se dívat. Zkoušet. Objevovat.
Japonsko potkává Paříž
Pak přišlo Maison Kitsuné. Japonská značka s francouzskou duší – a kombinace, která mi dává dokonalý smysl. Tokio a Paříž jsou obě mekky módy a jejich propojení mě baví. Navíc ta lištička v Maison Kitsuné mi vždycky trochu připomíná Malého prince. A tady jsme se konečně trefily. Báře tenhle čistý japonsko-francouzský styl seděl a odnesla si šedé tričko s lištičkou. Další malý kousek Paříže putoval do tašky.
Oběd a lekce od Pařížanek
Po dopoledním maratonu jsme potřebovaly jídlo. Sedly jsme si zase do brasserie. Já si dala salát, Bára myslím fish and chips, a místo módní přehlídky jsme pozorovaly lidi na ulici. Protože jestli chcete pochopit pařížský styl, někdy je nejlepší prostě si sednout a koukat. Ukazovala jsem Báře, že věc nemusí být dokonale nová, dokonale vyžehlená a dokonale sladěná, aby vypadala dobře. Právě lehká nedbalost, volnější kousek nebo něco trochu onošeného dokáže outfitu dodat charakter.
Pak jsme zamířily na Rue de Turenne a za vintage.
Miluju totiž kombinaci, kdy máte jednoduchý, čistý základ – přesně takový, jaký má ráda Bára – a k němu přidáte jeden statement piece. Vintage kabelku. Pásek. Boty. Vestičku. Nemusíte se převléknout za někoho jiného. Stačí jeden detail a celý outfit začne vyprávět jiný příběh.
Boty
A samozřejmě došlo i na boty. Báru jsem vzala do Onitsuka Tiger, mojí další oblíbené japonské značky, a mrkly jsme i na VEJA – francouzskou značku, jejíž tenisky se vyrábějí v Brazílii a Portugalsku a která mě baví svou jednoduchostí a důrazem na materiály. Na podzimní boty jsme ale nejvíc pochodily v Jonaku, tradiční francouzské značce, kde měli nádherné ankle boots. A když už jsme u bot, musím zmínit i VIVAIA – tam jsme tentokrát nebyly, ale jejich neuvěřitelně pohodlné baleríny z pružného úpletu jsou můj letní favorit. My jsme ovšem tentokrát hledaly hlavně podzim. A ten u nás vyhrál Jonak.
A nakonec Rouje
Poslední zastávkou bylo Rouje.
A jestli se mě zeptáte, co je pro mě momentálně jeden z nejvíc pařížských stylů, řeknu právě Rouje. Bára tam zkoušela svetříky a další věci s tím typickým francouzským nádechem a já měla pocit, že se ten náš den hezky uzavírá. A samozřejmě jsem neodešla s prázdnou ani já. Odnesla jsem si krásný top v odstínu bordeaux s dlouhým rukávem a skvělou gramáží. A taky rtěnku. Víc věcí jsem si zakázala, protože si přece musím něco nechat i na příště. A radost jsem měla dokonce i z látkové tašky Rouje. V Paříži je vidíte úplně všude. Lidé je hodí přes rameno k saku, kabátu, šatům a vůbec nad tím nepřemýšlejí. A právě tahle nenucenost mě na francouzském stylu tolik baví.
Tak co jsme si vlastně z Paříže odvezly?
Pak už nastal čas se rozloučit.
Bára mi poděkovala za den, za inspiraci a za věci, které si odvážela. A já děkovala jí.
Protože nakonec vůbec nešlo o to Báru „předělat“. A vlastně ani o to, kolik věcí jsme koupily.
Móda je pro mě nejhezčí právě tehdy, když vás nenutí stát se někým jiným. Když vám jen ukáže možnost, které jste si předtím nevšimli. Bára přijela do Paříže s vlastním stylem a s vlastním vkusem. A přesně s tím také odjela. Jen k němu přibyly perly, malá lištička, pár nových nápadů a snad i trochu větší chuť občas si dovolit něco nečekaného.
A jestli si spolu s tím vším odvezla domů i malý kousek Paříže, pak náš Shopping Day splnil přesně to, co jsem si přála.
