Často přemýšlím nad tím, proč některé ženy vypadají zajímavě, i když na sobě vlastně nemají nic výjimečného.
Znáte ten typ? Bílé tričko, džíny, černé sako. Nic, co byste neviděly už tisíckrát. A přesto od nich nemůžete odtrhnout oči. Přesně tak na mě vždycky působily Pařížanky.
Na první pohled vypadají, jako by jen prošly kolem skříně, něco na sebe náhodně hodily a vyšly ven. Jenže čím déle jsem ve Francii žila, tím víc jsem si uvědomovala, že na té “náhodě” není vůbec nic náhodného.
Síla je v detailech, doplňcích a špercích.
Do Francie jsem se přestěhovala ve čtrnácti. A upřímně? Byla jsem chodící módní katastrofa.
Křiklavé barvy, džíny, které mi vůbec neslušely, trička s plyšovými obrázky… prostě holka z Česka, která ještě netušila, že oblečení může něco vyprávět.
A pak přišla Paříž.
Pokud jste někdy v Paříži žily, pak možná víte, že tam vám nikdo neřekne: “Tohle se k sobě nehodí.” To by bylo příliš nezdvořilé. Oni vám místo toho věnují jeden jediný pohled. Takový ten pohled, který ve vás vyvolá pocit, že by bylo lepší se otočit, vrátit domů a převléknout se. Zní to možná tvrdě, ale právě to mě začalo učit dívat se na módu úplně jinak.
Měsíce jsem pozorovala ženy v ulicích, v kavárnách i v metru. Přemýšlela jsem, proč jejich outfity působí tak nenuceně. Proč nikdy nevypadají jako z katalogu, a přesto jsou dokonale elegantní.
A myslím, že jsem nakonec přišla na jejich malé tajemství.
V každém outfitu mají něco, co je jen jejich. Něco, co lehce narušuje dokonalost.
Něco, co říká: Tohle jsem já.
Já tomu už roky říkám osobní rošťárna.
Je to maličkost, která outfit přestane dělat krásným a začne z něj dělat osobní příběh.
Je tu ale jedna věc, kterou musím zmínit. O téhle “osobní rošťárně” se strašně těžko píše, protože se velmi snadno špatně pochopí.
Když totiž někomu řeknete: „Přidej do outfitu něco nečekaného,“ může z toho vzniknout úplný chaos. Ne proto, že by ten člověk neměl odvahu, ale protože osobní rošťárna funguje až ve chvíli, kdy už máte zvládnuté základy. Když rozumíte střihům, proporcím, barvám a víte, co vám sluší.
Je to trochu jako v hudbě. Nejprve se naučíte pravidla, a teprve potom si můžete dovolit je porušovat.
Proto většina Francouzek nejdřív staví na jednoduchém základu – kvalitní sako, dobře padnoucí džíny, bílé tričko nebo košile – a až potom přidají jeden detail, který celý outfit nečekaně otočí.
To ale neznamená, že bychom měly zůstat navždy jen u bezpečných kombinací. Právě naopak. Styl začíná být zajímavý ve chvíli, kdy si dovolíte ukázat kousek své osobnosti. Jen je dobré vědět, že někdy méně opravdu znamená více.
Moje osobní rošťárny se v průběhu let měnily. Miluji samolepky na kabelkách, které mi připomínají města, filmy nebo kapely. Baví mě perly, buď celé černé nebo bílé – ale skoro vždycky s nějakým nečekaným červeným detailem.
Mám slabost pro lehce temný merch. Tričko ze Squid Game, nebo od Enfants Riches Déprimés a pak také třeba něco z Addams Family nebo jiný kousek, který je možná už trochu “moc”. Právě ta lehká kontroverze mě baví. Připomíná mi, že móda nemusí být vždycky jen krásná. Může být i hravá.
A myslím, že každý z nás nějakou svou rošťárnu má.
Možná je to stará kšiltovka po tátovi. Vintage brašna po dědečkovi. Oprané tričko Nirvana, které odmítáte vyhodit. Nebo prsten, který se ke zbytku outfitu vlastně vůbec nehodí, ale bez něj si připadáte neúplná.
Právě tyhle věci dělají styl.
Ne drahá kabelka.
Ne logo.
Ne nejnovější trendy.
Jen je potřeba dodržet jedno malé pravidlo. Když necháte promluvit svou rošťárnu, zbytek outfitu už nechte odpočívat. Nepřidávejte další výrazné prvky. Právě kontrast mezi jednoduchostí a jedním odvážným detailem vytváří tu nenucenost, kterou na Francouzkách tolik obdivujeme.
Móda totiž podle mě nikdy nebyla o tom být dokonalá.
Byla vždycky o tom být zapamatovatelná.
A možná právě proto mě Francie naučila jednu z nejdůležitějších věcí, kterou si dodnes nesu nejen do šatníku, ale vlastně i do života. Dokonalost je krásná jen do chvíle, než začne být nudná. Skutečný styl vzniká ve chvíli, kdy si dovolíte nechat v něm malý prostor pro sebe a dát tím okolí najevo, že máte hloubku.
Prostě Klasika/Basics & Undergrownd/Punk = art/Fashion
